Nejméně od roku 1921 zdobí Lázeňskou ulici v Hejnicích vila Emila Simona, projektovaná významným drážďanským architektem Rudolfem Bitzanem. Jedná se o unikátní historický doklad architektonické moderny ze začátku 20. století, s pozoruhodně zachovanými interiéry. Po vystěhování mateřské školy, jež v objektu několik desetiletí sídlila, je budova prázdná.
Kdyby existovala anketní otázka, které stavby významně reprezentují historii Hejnic, pravděpodobně by většina respondentů uvedla chrám Navštívení Panny Marie s přilehlým františkánským klášterem. Najít další budovu, jež by si zasloužila památkovou ochranu, by pro adresáty takové otázky byl pravděpodobně oříšek. Přitom jeden takový objekt je přímo ve vlastnictví města. Jedná o tzv. Simonovu vilu, která byla podle svého posledního majitele nazývána také Witt-Villa, dnes o budovu bývalé mateřské školy v Lázeňské ulici, vystavěnou za bohatě zdobeným litinovým plotem v půvabném anglickém parku.
Vilu si od významného architekta Rudolfa Bitzana nechal pravděpodobně vyprojektovat průmyslník Emil Simon – patřila mu mj. přádelna v Oldřichově. Po něm ji koupil jablonecký exportér Carl Witt, jehož iniciály si můžeme přečíst na vstupních dveřích. Rudolf Bitzan pocházel z Liberecka, ale vrchol jeho kariéry je spojen především s Drážďany, kde žil od roku 1903 až do své smrti v roce 1938. Jistě není bez zajímavosti, že se podílel na množství pozoruhodných projektů – nejen na výstavbě vlakového nádraží v Lipsku, památkově chráněné Glückovy vily ve Frýdlantu (dnešní Dům dětí), ale vyprojektoval i, ve své době nesmírně moderní, stavbu libereckého krematoria, prvního v celém Rakousku-Uhersku.
Samotná vila je vzácně dochovaným exemplářem stavby ve stylu art deco. Nejde jen o její fasádu, kterou zdobí kupříkladu bohatě štukovaný portál s rostlinnými motivy a motivem jelena, o nevšední dispozici s velkým sálem v přízemí, který jako by si přímo říkal o další využití, ale i o autentické prvky interiéru – dřevěná i kamenná obložení, dlažbu, výstavní tepané zábradlí nad hlavním schodištěm, původní posuvné dveře apod.
Dnes, vzhledem k účelu, kterému budova po desetiletí sloužila, je před pozorným okem vše poněkud skryto za hračkami, dětskými kuchyňkami, koberečky a dalším vybavením školky. Přesto by bylo neodpustitelné, kdyby se tomuto historickému skvostu z první čtvrtiny minulého století – tedy, období, kdy Hejnice procházely historicky významným rozvojem – nedostalo náležité péče.
Prozatím je naplánovaná komentovaná prohlídka alespoň pro zastupitele města. Ti si tak budou moci udělat obrázek o objektu, který spadá do jejich působnosti. Prohlídkám pro veřejnost letošní rok příliš nepřeje, ale jestliže to podmínky dovolí, osobně bych byl rád, kdyby se v nějaké podobě mohly do konce tohoto kalendářního roku uskutečnit.
Simonova vila patří k významným dokladům meziválečné architektonické moderny. Podařilo se jí v důstojné podobě přežít více než století a její další osud, přiznejme si, leží v našich rukách…
Převzato z Hejnického zpravodaje, autor článku: Kryštof Špidla
Skupinka lidí, kterým není osud vily lhostejný, vytvořila Facebookovou stránku, na kterou přidávají zajímavé informace a fotografie vily a okolí. Stránku naleznete na tomto odkaze.Nádražní 521
463 62 Hejnice
tel. +420 482 322 211
e-mail: info@mestohejnice.cz
Datová schránka ID: 6rsbedk
Bankovní účet: 19-0984938359/0800
pondělí, středa
8.00 - 11.30 hod.
12.00 - 17.30 hod.