Hejnice

V kalendáři jsme opět otočili listem a zjistili, že nám skončil březen. A s tím je jasně spojená Hejnická Aprílová zábava, která uzavírá taneční, plesovou a zábavovou sezónu někdy před vlastním aprílem. I letos tomu nebylo jinak a na sobotu 29. března byla dlouho dopředu avizována tato nevšední událost, která si našla místo jak v diářích, tak v srdcích místních občanů. Letošek tomu nebyl jinak, ač byl vidět posun směrem k návštěvnosti z celého koutu Frýdlantska.

Letošní motto akce bylo vyhlášeno v duchu „Indiáni vs. Kovbojové“, takže jsme se přenesli na divoký západ. Super zábava byla sledovat plnící se sál, kde se ukazovaly hloučky rudokožců i ozbrojených bledých tváří, jejichž nejčastější doplněk byl velký klobouk.  Tradičně získávali účastníci poznávací znamení, kdy místo obvyklých pásků na ruku nebo razítek, rozdáváme tematické samolepky, které my jen dokreslovaly krásné kostýmy našich hostů. O úvodní slovo se po nervózním moderátorovi v podobě indiánského nohsleda, postaral pan starosta Jiří Horák, který všechny přítomné přivítal a pozdravil. Letošní Aprílovka byla již pátým ročníkem v této podobě v raspenavské Besedě, nultý ročník u Rytíře pod kopcem byl zkušební. Proto se některé věci nesly v lehkém duchu bilancování a vzpomínání.

Hned na začátku se o předtančení postaral dramaticko-recesistický spolek B.O.B.R., který předvedl taneční vystoupení z divokého západu. Zabrousili jsme ke kolonizaci Ameriky a nešvaru mezi indiány a kovboji. Avšak jako mírumilovní tvorové jsme celé vystoupení vyvrcholili společným „pobratřením“ se. K vidění bylo hned několik zástupců indiánských kmenů, kteří se sešli u jednoho totemu. Ten a ještě tepee dokreslovaly výzdobu sálu.

Poté začala klasická zábava. No klasická… Asi trošku netradiční. A zde se musím všem zúčastněným omluvit. Nějakým nedorozuměním došlo k informačnímu šumu a kapela Vichr z hor si zablokovala termín o týden dříve než bylo třeba. Na poslední chvíli několik dnů před akcí se to zjistilo a urychleně byla doporučena kapela Soumrak band. Nedbali jsme motta kapely – BigBeat jako „prase“ a těšili se podle ukázek na kvalitní náhradu. Jéje, ona to je rocková parta, která tu muziku bere hodně od podlahy. Takže jsme slyšeli krásně provedené písně, které však hlavně v počátku akce byli trochu moc pro různorodé publikum „tvrdé“. Beru to jako své pořadatelské selhání a již jsem z toho vyvodil důsledky a trest – většinu času jsem byl zavřený v šatně, abych neprovokoval hosty k mému lynčování. Omlouvám se všem přítomným.

Mohu říci, že jinak to byl jeden z nejkrásnějších ročníků, který vzali lidé opět za svůj, protože ty masky a kostýmy byly nádherné a ve velkém procentu zastoupené. Stačí se podívat na fotky níže.

V průběhu večera následovala velká výherní aprílová tombola. Deset šťastlivců si odneslo nevšední zážitky nebo i dárky. Aby jim to nebylo líto dostali hned po vylosování poukázku na volnou hru na frýdlantském bowlingu.

10. cena – I v letošním roce navazujeme na památeční relikvie z historie Hejnic a šťastná výherkyně získává původní historickou sedačku z našeho kina. Ta pochází z šedesátých let minulého století a její kouzlo spočívá v tom, že tlačila zadek současným čtyřicátníkům skoro po celý jejich život. Gratulujeme.

9. cena –Jistě všichni víte jaké je letošní téma Aprílovky. Proto je tato cena tematická. David Štainbruch získává originální skalp Sama Hawkinse, kterého skalpoval náčelník Šosono z konkurenčního kmene Vodních bobrů… Skalp jsme vyměnili za pět žen, které nám teď budou chybět v našem kmenu, takže pořádáme nábor nových žen. Zájemkyně se mohou hlásit u mě nebo u kolegů. Gratulujeme.

8. cena – Dáša Návesníková, která se umístila na tomto krásném místě  získává luxusní cenu, která je opět trošku překvapením. Populární fotografie výherců z minulých let do Hejnického zpravodaje a na web města včetně všudypřítomného Facebooku letos doplní exkluzivní fotografie této výherkyně ve společnosti hlavních postav půlnočního překvapení Boba a Toma. Gratulujeme.

7. cena –Šťastné číslo 7 získává také historickou relikvii. Pamatujete si ještě hotel Perun? A místní ochotnický spolek? Osvětlovací kabině tehdy šéfoval pan Brenner, který nám ve svém kouzelném skladu nechal pro tohoto Míru Mauera legendární osvětlovací lampu, kterou svítil ve hře Rusalka vodníkovi na jeho cestě studnou, když zpíval – „Ubohá Rusalko bledá…“  Gratulujeme a prosíme, abyste před jejím zapojením dali vědět společnosti ČEZ, aby zapojila další blok Temelína, jinak je půl republiky bez proudu.

6. cena – Klárka Čurdová si ve svém kalendáři zaškrtne tučně datum pátek 16. května. V tento den se totiž stává důležitou postavou v chodu města Hejnice. Do Hejnic přijíždí velvyslanci nového partnerského města z Německa a tato výherkyně má tu čest se stát slavnostní vítačkou. Aby mohla trénovat podávání chleba a soli, dostává od nás první várku zdarma a jistě si pořídí i nějaký vhodný lidový kroj s místní tématikou. Gratulujeme.

5. cena –A je tu cena, která je určená pro naše „zahrádkomily“. Když se podívám na našeho Milana Halouna, tak je to přesně ten typ. Tento šťastlivec získává na celý jeden rok do soukromého užívání záhonek v parčíku u pošty.  Jako další privilegium je kompletní starost a péče o tento kousek krásy. Aby měl do začátku menší výdaje je mu právě předávána sada nářadíčka s designovou kropičkou a také první kyti, která jistě nezůstane v záhonku jediná. Jinak si záhon následně prohlédneme a budeme jej měsíčně bodovat. Gratulujeme.

4. cena –Vojta Jirounek, který se umístil těsně pod stupni vítězů bude možná trošku zklamán. Připravili jsme pro něj krásnou cenu v podobě golfové sady na hraní tohoto snobského sportu. Vidíte, dostává krásný bag, i kvalitní míček… Že něco chybí? No, měli jsme v bagu i sadu holí. Ale jelikož šlo o pořádná železa a bag se při stěhování nechal chvíli bez dozoru venku před Besedou, asi místní „magneti“ nám železa přestěhovali do nějaké blízké sběrny… I tak gratulujeme.

 
3. cena – Máca Šomjaková se stává velmi důležitou součástí jedné sportovně satirické akce. 6. září se koná další ročník Hejnického pádla na našem koupališti. A jelikož byly minule nějaké protesty ohledně průjezdu bran, musíme místa osadit lidskými kontrolory. Proto se tento šťastlivec stává živou bójkou. Získává luxusní koupací čepici v reflexní barvě a dále ještě osobní závaží, aby ho to nenadnášelo a zůstal stát na dně. Gratulujeme.

 
2. cena –Iva Sýkorová si asi jako jediná mohla vybrat s čím odtud odjede. Získává totiž houpacího westernového koně… No, jestli vidíte místo koně kohouta, tak byste asi měli trošku přibrzdit v tom chlastání… Po dotazu na sličného asistenta bylo vysvětleno kde k němu přišel, když měl koupit koně:  „Cože? Ten „českej indián“ co mi ho venku prodával říkal, že je to špičkový kůň, jmenuje se Hatatitla…“

1. cena –Máme úzkou spolupráci s našimi hasiči. A ti nám sdělili, že potřebují inovovat pravidla jejich podzimní hasičské soutěže. Takže nově pro větší zábavu budou stříkat na pohyblivé terče… No správně, právě odvážná Zuzka Henclová se právě stává jedním z nich. Prosíme o nasazení terče na hlavu, a nyní již jen signalizační praporek, který půjde nahoru, když začne téci voda z terče za límec. Gratulujeme.

A následovalo opětovné klání mezi touto desítkou o hlavní cenu, kterou bylo avizované lahodné překvapení od Krkovičky. Kupec, řezník a šizunk v jedné osobě se plácl přes kapsu a dodal něco, co jistě udělalo radost spoustě z vás. Bojovalo se o celou polovinu prasátka. Ano bylo pro vás připraveno 60 kilo vepřového masa. Bylo to tam jak na divokém západě a tam indiáni dopadli velmi špatně, proto i tato soutěž ukázala, jak to bylo kruté. Pracovní název zněl – „sežer si svého indiána…“ Úkol byl jasný na povel start, dostat do svého žaludku oněch osm indiánků, které měli před sebou na stole. Bylo nutné je kompletně sníst a hlavně nenechat zbytky na stole a velmi důležité pravidlo bylo, že museli mít ruce za zády. Kdo se dotkl indiána rukou byl mimo hru. Následovala nevšední podívaná, co jsou všichni soutěžící ochotni udělat pro kus masa. Před akcí jsme počítali, že to většina vzdá a raději si nebude kazit žaludek, proto došlo i po dohodě ke snížení počtu figurek ke snědení jen na osm. Ale byli to borci a holky borkyně, protože to dali všichni. 

Nakonec s malým náskokem vyhrál Vojta Jirounek. Ten pak nevěřil svým očím, když se k němu blížilo opravdové růžové prasátko a za ním krvavý řezník, který mu ho chtěl hned na místě naporcovat a tu jeho půlku mu dát. Prasátko přemlouvalo Vojtu, ať to nedělá, škemralo, prosilo, žadonilo, lísalo se. Ale nic platné, Vojta ochotně prase podržel, aby mohl řezník seknout. Na poslední chvíli se však vytrhlo a uteklo vedle, kde již řezník dokonal svoji krvavou řežbu a v okamžiku přinesl Vojtovi čerstvě rozbourané kolínko celé od krve ještě.

Následovalo vydávání klasické tomboly, kde letos dominovaly volné vstupenky na Hejnické slavnosti, do Hejnického kina a na bowling. Jinak děkujeme také všem dárcům do tomboly, za jejich příspěvky. Před půlnocí se opět záhadně většina pořadatelů někam ztratila. To již je jasný signál, že se bude něco dít. A také se dělo. S úderem půlnoci to začalo. Tým bobrů byl podruhé za ten večer na scéně, na někom se tréma podepsala tak výrazně, že se ji snažil zastrašit rozhovory s rumovým kapitánem a to neměl dělat, neboť čerstvě navoskovaná podlaha ukázala, jak umí být v nestřežené chvíli zákeřná.

Na úvodní tóny písničky z pořadu Tele-Tele od Boba a Toma (Genzer a Suchánek) se na pódiu objevily nevšední postavičky s bambučami na hlavě a mohutnými kníry. Jen neúplně sedící vestičky od obleků dávaly tušit, že tam tancují děvčata. Alena s Lenkou to rozjely ve velkém. Jejich hlavní song byl sice rušen vsuvkami s hudbou z minulých ročníků, ale i tak se při poslechu textu dalo odvodit co vám chtěl B.O.B.R. říci. Bilancovali jsme totiž těch minulých pět let. Proto se po chvíli na place objevila dvojice Petra s Dášou v podobě zástupců Mamma Mia! a jejich Waterloo. Po chvíli následoval zvrácený pohled na tři pseudolabutě, kdy na plac vcupitali Michal s Liborem a Jardou a ukázali Labutí jezero, které se díky tvrdému pádu a roztrženému kolenu stalo spíše krvavým jezerem. Pak již byla chvilka na ladná mužská těla, to když Tonda s Vlastou ukázali, jak se umí bobři svlékat, Do naha se vrátilo se svým obrovským potleskem. Krásné kluky vystřídaly nádherné holky, které si odskočily z loňského předtančení GanGnam style a publikum tak kvitovalo umění Aničky, Moniky a Verči. Závěrečnou část proměněnou na plavecký bazén si na své pruhované plavky naložily akvabely a žralok. To Lenka, Jirka a Petra ukázali, že i s malým rybníčkem se dá dělat velké divadlo.

Wau. Zvládli jsme to. Jenže proč ti lidé pořád tleskají? To nás v první chvíli nenapadlo. A oni, že chtěli ještě… Jejda. S tím nikdo nepočítal. Takže bylo k vidění následné přídavkové kolo, které v rychlosti blesku upravovalo dlouho pilovaný scénář jednotlivých čísel. Zjistili jsme však jednu pozitivní věc – jsme dokonale alternující sami sebe. A tak byla najednou k vidění přeměna rapera PSYho na labuť, kooperace striptérů s Bobem a Tomem, akvabela si musela stávkujícího žraloka přitáhnout ze zákulisí za ploutev a vrchol všeho nevkusu dokonala zapomenutá labuť, která se vetřela do holčičího vystoupení, kde si skvěle užívala přítomnost dvou sličných stvoření po bocích.

A pak se již jen tančilo, pilo, radovalo a těšilo na pohodovou cestu domů. Letošní ročník byl opravdu zvláštní. Poprvé se třeba stalo, že s účastníky zmizely také po skončení veškeré aprílové ceny. Takže vidět někoho táhnout domů houpacího kohouta, dlažební kostku – jinak skvělou taneční partnerku, nebo sedačku z kina, to byl zážitek.

Takže díky všem za krásný večer. Díky Vám, co jste dorazili se bavit, byli jste super. Díky pořadatelům a kolegům z bobra, hluboce před vámi smekám. Díky fotografovi Zdeňkovi Polívkovi za nádherné fotky a natáčejícímu Jirkovi Holubovi a Jirkovi Jirounkovi za krásná videa. A zase za rok, 28. března se na Vás všechny těšíme. A slibujeme, že do té doby vychytáme i zbytek maličkostí, které mohly tento večer kazit.

Videa z akce: 

Předtančení  

Půlnoční překvapení

Jarda Demčák