Hejnice

Po oba víkendové dny se mohli její návštěvníci seznámit s různými formami pouťových atrakcí. Někdo si užíval kolotoče a houpačky, někdo si liboval mezi množstvím stánků se vším možným, někdo si přišel dát nějaké to pečené selátko či klobásku a k tomu nějaký ten chmelový mok, někdo se přišel podívat na to, jak šikovní jsou ještě pořád nějací poctiví řemeslníci a dalšího zaujalo pódium, na kterém vystupovali různí umělci.

Hejnická pouť, která se slaví v červencovém termínu, je ku příležitosti vysvěcení kostela, které se odehrálo 1. července 1725, proto se většinou koná první víkend v červenci.
Již druhým rokem se snažíme přetvořit tuto akci na důstojnější slavnost než jen asijskou tržnici s nekvalitním zbožím, která byla příznakem poutě v letech minulých. Pro letošní rok jsme se rozhodli připravit jen jednu pouť spojenou se stánkovým prodejem, kolotoči a kulturou, a to z důvodu velkých časových nároků na přípravu a organizaci, a také proto, že takové město jako jsou Hejnice si spíše zaslouží jednu pořádnou slavnost než dvě, které svojí kvalitou pokulhávají.
V sobotu nás zklamalo počasí. Ač v celé republice pálilo sluníčko, tak zde byla zima, oblačno a dosti silné dešťové přeháňky. Ale s podivem je, že i přes nepřízeň počasí si na pouť našlo cestu dosti návštěvníků. Po oba dny bylo vidět, že veliká propagace, která byla naplánována do rádií, novin a plakátovací plochy zabrala a návštěvníky sem přitáhla. Ti si pak na oplátku mohli užívat prožité chvíle na nějakém tom kolotoči či střelnici, kterých přijelo dosti velké množství.

Mezi stánkaři byl viděn klasický pouťový sortiment v podobě perníkových srdcí, cukrové vaty, klobásky, selátka, chmelového moku, textilu, apod. Již po minulých zkušenostech jsme obchodníky s vietnamským "kvalitním" textilem přesunuli do Lázeňské ulice, kam si kdo chtěl mohl zajít. Vznikla tak neúmyslně lokalita, kterou návštěvníci nazývali "Kontinent Asia", ale i tak jí prošlo dosti značné procento účastníků.

Jako oáza klidu a míru se jevila lokalita parčíku před kostelem, kde již druhým rokem byl umístěn klasický řemeslný jarmark. Letos jsme ale byli zklamaní účastí řemeslníků. Ještě v pátek jsem se kochal pohledem na registrace těchto různorodých prodejců a výrobců, které čítaly na 50 prodejců, což by do posledního místečka zaplnilo celý parčík. Jaké však zklamání nastalo, když druhý den rozbalila stánky jen asi dvacítka z nich. Ostatní bez omluvy či důvodu nepřijeli. I tak se ale dalo vybrat něco krásného, kvalitního a originálního jako suvenýr z Hejnické poutě. K vidění byla keramika, sklo, kožešiny, kůže, textil, batika, trdla, košíky, kovařina, klobouky a další.

Součástí tohoto jarmarku byla i výstava historických dopravních prostředků. Pan Andrš z L. Libverdy a jeho syn totiž dovezli na ukázku dva automobilové veterány a dva motocykly. Zájemci mohli dokonce využít možnosti vyhlídkové jízdy nádhernou AEROvkou po městě a okolí.

Letošní ročník se nesl také ve znamení hesla pořadatelů - "Podržme tu lidi o trochu déle". Proto jsme zkusili nabídnout návštěvníkům kulturní program, u kterého by se mohli na chvíli posadit, něco dobrého dát, zazpívat si, či se pobavit. Dle počtu diváků jednotlivých akcí se nám to asi až na rozmary počasí povedlo. Sobotní den na pódiu odstartovala hudební skupina z frýdlantského gymnázia. Po nich pak přišla hudební vložka v podání skupiny Úpolín (obrázek 1), na pódiu je vystřídala dívčí skupina Proudy (obr. 2) a po nich se divadlo Agnez dalo do loutkové pohádky O bubácích a hastrmanech. Všichni tito umělci museli přetrpět deštivou atmosféru, která měla za následek, že diváci byli tvořeni jen hrstkou nadšenců, kteří se kryli pod místními lípami. I tak ale zaslouží potlesk i vystupující i diváctvo, neboť v takových podmínkách to byl heroický výkon.

1, 2,

Nastal čas na vystoupení hlavní hvězdy akce. Pozvání přijal písničkář Pavel Dobeš s kolegou Tomášem Kotrbou. Jako kdyby se nad námi nebe ustrnulo, přestalo pršet a začalo se klubat sluníčko. Areál před pódiem se zaplnil, lidé si notovali společně s nimi a my mohli spokojeně konstatovat, že se asi tahle volba neminula účinkem.

V podvečer ještě vystoupila novoměstská skupina H.U.M.R., která na již sluncem vyhřáté lavičky dokázala také přilákat velkou část diváctva. Večer pak byl připraven ve znamení nového českého filmu v místním kině. Promítání Venkovského učitele s Pavlem Liškou a Zuzanou Bydžovskou v hlavních rolích bylo zpříjemněno sladkou koblihou ke každé vstupence a ještě dalších deset vylosovaných diváků si odnášelo dárkové balení pivního moku od pivovaru Konrad.

V neděli se pak Hejnice probudily do krásného slunečného jitra, které slibovalo větší návštěvnost a pohodu v areálu. K naší radosti dorazili další tři řemeslníci, kteří doplnili stavy svých kolegů a poskytli návštěvníkům další možnost kde utratit penízky. O pobavení a dobrou náladu se celý den staralo Panoptikum Maxe Fische. To si rozbilo hlavní stan před kašnou v parčíku před kostelem a v pravidelných intervalech dokázalo bavit lidi svými kousky. Cvičená blecha Arabella, Rychloškola žonglování, Mořská panna, Silák Tvrdko Pendovič a spousty dalších čísel vyloudilo úsměv a pobavení na tváři mnohých diváků.

Na závěr bych chtěl říci, že se akce snad povedla, návštěvníci doznali změn, ve kterých chceme pokračovat v letech příštích a úspěšně tak připravit Hejnice na jejich narozeniny, kdy v roce 2011 budou slavit své 800. výročí.

Dovolte mi zde i poděkovat sponzorům a partnerům Hejnické poutě, bez kterých by tato akce nemohla proběhnout v takové síle a kráse. Proto děkuji těmto firmám:

Město Hejnice, Ladislav Škarýd - PINK, .A.S.A,
Inpos projekt, Ještědská stavební společnost,
Stavební firma KVAPRO, Pekařství Šumava,
Pivovar KONRAD, Český rozhlas Sever, RTM TV,
Radio Contact Liberec, Liberecký Deník, Rengl,
STAP studio a Rommy agency.

-DEM-